Dovolená

12. srpna 2018 v 9:44 | Ája |  Zážitky
Jsme zpět z dovolené.
Mazurská jezera, kde jsme ji strávili, jsou jedním z těch míst, která by vám vyjela pod heslem Pretty Vacant. (Samozřejmě hned vedle fotky Sida Viciouse.) Alespoň se mi to tak zdálo, dokud jsme nešli k jezerům. Byla perfektně teplá. Možná to nezní, jako bůhvíjaké pluk, ale člověka to skutečně potěší. Z člověka hned opadl stres. (Schválně píšu z člověka, já ve stresu být nemůžu.)
Vytkla jsem si za cíl, že tam vypracuji nějaké výkresy do školy, ze ZUŠky jich po mně chtějí alespoň pět. Hahhahah, ne. Za celou dobu jsem nakreslila jen nedodělaného Forda, který ve výsledku stejně vypadá jak Hyundai a dost pofidérní loď. Neříkám, že bych toho doma udělala víc.
Bylo to skoro jako u moře, jen s Biedronkou a alkohole hned za rohem. Za rohem je myšleno cosi mezi kilometrem a 2500 metry. Pak jsme si zajeli do MIkolajek.
Jestli jsem si před tím přišla jako v Chorvatsku, tak ve chvíli, kdy jsme udělali tenhle výlet byl už dojem úplně dokonalý. V Mikolajkách bylo teplo, na každém rohu stál nějaký obchůdek se suvenýry a dokonce tam měli restauraci, která hrála jenom Polské disco hity. Dokonalá maloměstská dovolená. Body navíc se musí přidat za originální řešení při vybíraní parkovného. Výrazně oblečená ageplayerka ve středních letech - to se jen tak nevidí.
Naneštěstí pak všechnu tuhle pozitivní energii zabil výlet do Litvy. Nebylo to státem samotným, ale asi jedenácti hodinami strávenými v autě. Chápejte - nejet z Polska do Litvy by bylo jako střelit Lennona a nechat Yoko jen tak žít.
Litva byla zvláštní, alespoň pro někoho, jako jsem já. Nenarazili jsme skoro na žádné větší město, všude bylo jenom pár domků, které jako by vypadli z filmu pro pamětníky. Vesnice by se dali považovat za skutečné city. V jedné takové se nám poštěstilo vidět smuteční průvod. Popíši to jednoduše - velká fotka zesnulé na pohřebáku, parta chlápků s tmavými závoji přes obličej a ženské v barevných květovaných šatech. Škoda, že nemám fotku. Snad kvůli této udělosti měli zavčenou jedinou pořádnou restauraci, na kterou jsme v Litvě narazili. Najíst se v Litvě byl problém, naštěstí však skoro v každé vesnici byla jednota. Kvůli obědu jsme nakonec museli dojet na hranice. Pak jsme se vrátili.
Člověk by čekal, že si po něčem takovém odpočine. Chyba - Denda s Danem mě vytáhli na šlapadlo.
Další den jsme si půcili motorový člun a hráli si na milionáře. Před tím byl oběd - do teď jsem traumatizovaná z toho, jak se na mě ty smažené rybičky, ne ryby, ale rybičky, vyčítavě dívaly ze salátu.
Pak už byl jen výlet po nacistických doupatech, o kterém vám ale moc napsat nemůžu. Doteď jsem z něj zmatená a jediné, co vím je, že jsme byli v bunkru, ve kterém bydlel Hitler.
Druhý den následovalo jedenáct hodin jízdy domů a bylo po všem. Tak nás máte zpátky.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama