Červen 2018

Svatebčané

30. června 2018 v 17:21 | Ája |  Ostatní
Na svatbách je spousta lidí.
Například příbuzní, kteří všem tvrdí jak je znali jako malé.
Přátelé, s těmi jejich trapnými vtipy.
Dojatí rodiče a sourozenci.
Kolegové a bývalí spolužáci, kterým je ze všeho trochu trapně.
A pak zoufale se tvářící holky s taškou plnou léků, soupravou pyromana, nesoucí několik talířů jídla a zoufale hledající únikový východ.

Ráno

29. června 2018 v 4:12 | Ája |  Ostatní
Jsou čtyři ráno. Venku mrzne a prší. A venku přesto křičí opilec. Takový normální den u nás.

Práce ze ZUŠky

27. června 2018 v 13:19 | Ája |  Naše tvorba
Bude to už skoro týden, co mi skončila ZUŠka. Dneska musím ještě pro vysvědčení a na kytaru, tak jsem se konečně rozhoupala k napsání tohoto článku. Brzy možná přibude i report z koncertu :D. Obrázky nejsou dokonalé, ale vypovídají něco o mém stylu, což má podle mě větší cenu.


S tímto obrázkem můj rok začal. Je vcelku smutné, že se mi povedl snad nejlépe. Naživo je o dost hezčí, ale foťák silně zkresluje barvy.


Ti z vás, kteří mají lepší zrak, si můžou všimnout, že na tom papíru ve stínu je i obrázek muže. Silně androgynního muže. Měli jsme si dělat návrhy na plátna, které byly zase na výstavu a já nakonec skončila u Bowieho. Ještě před ním jsem pracovala na Brianu Sladeovi, ten však neprošel. Prý byl nahý. Tse, měl kalhoty a nebyly mu vidět bradavky, za mě se to počítá jako oblečený. Ze stejného důvodu neprošel ani návrh tohoto krasavce, takže jsem nakonec malovala pražskou impresy.


Druhý obrázek roku 2017. Zadání znělo ,květiny´ a jelikož kaktus se prý nepočítá, dopadlo to takhle. Tehdy jsem na to byla hrdá, teď je to pro mě jen příjemné překvapení. Přece jen jsem se o něco posunula! :D


Možná se divíte, proč sem dávám i tohle. Pořádně jsem se u toho nesnažila a chtěla se jen vyblbnout, přesto to musím přidat. Jednak protože miluju Chevy, jednak kvůli skrytému Destielu a pak kvůli těm barvám. Ty jsou fakt skvělé, pokud se můžu pochválit, ale foťák jim nepřál, takže jsou dost ztlumené. Navíc je to focené ze špatného úhlu.


S tímhle jsem začala, došlo mi, že u tak půdobím dost lesbicky a zase jsem toho nechala. Tím pádem je toto dost nenápadné Stucky (na těch rysech jsem chtěla zapracovat) navždy nedokončené. Dost mě štve ta ruka, ale co se dá dělat. Kdybych to dodělala, snad by to bylo i pěkné.

A teď jeden dost osobní.
Lucko, jsi fakt bezva je mi líto, že už se nejspíš neuvidíme. Tohle jsem nakreslila hned ten pátek, co jsme se rozloučily u filmu, který bys nejspíš neschválila :D. Je to trochu divné, realitě jsem u něj dala sbohem. Přesto... snad se ti bude líbit.


Už zítra!

25. června 2018 v 20:27 | Denda |  Ostatní
Ten pocit, když se vám zítra splní sen ❤! Ať si lidí klidně tvrdí, že Ozzy je dědek a jeho zpěv zní jako mečení kozy (možná je starý a zní fakt jako koza, ale nikdo není dokonalý :D), pro mě to vždycky bude zpěvák, který mě přivedl k metalu a ukázal mi úplně nový svět. A je taky pravda, že bych na tohle téma mohla napsat kilometr dlouhou slohovku, ale myslím, že písničky to vyjádří líp jak já :D.
Díky téhle písničce to celé I začalo ^^
Na film Kong jsem šla bez větších očekávání, ale když jsem uslyšela tohle došlo mi, že to je vlastně super film :D
Tuhle jsem pouštěla v hudebce, ale jediná, které se líbila jsem byla já...
Miluju Ozzyho a miluju Iron Mana - Z tohohle spojení nemohlo vzejít nic lepšího ^^
A tímhle to skončím. Všichni umřeme, tak proč si o tom neposlechnout :D

After Kino

16. června 2018 v 5:46 | Ája |  Ostatní
Není příjemné zjistit, že máte stejné zájmy jako patnáctiletý neonacista.

Pocket note (Destiel)

12. června 2018 v 7:35 | Ája |  Překlady
Autor - MegaChoirQueer
Beta - Fakt věříte, že něco takového existuje?
Fandom - Supernatural, Castiel/Dean Winchester
Původně šlo o drabble, nyní je to jen kostrbatý překlad. Děj to nemá, jen mi chybělo překládání a chtěla jsem se vyblbout na něčem jednoduchém.

Sam a Dean byli znovu na lovu. Castiel s nimi nebyl, protože měl nějakou práci v nebi.
Dean a Cas se v tomto bodě před několika týdny usadili jako pár. Pro Deana bylo trapné vzdát se svých obav, ale nakonec se rozhodl, že ho Cas činí šťastným a nemůže to popřít.
Jednou podle plánu zabili vlkodlaka, Dean se vracel do auta, ruku v kapse.
Vytáhl malý papírek a přečetl si ho:
Miluju tě. Dávej pozor. ~Cas ♥
Dean se usmál díky vítanému překvapení.

Školní výlet 2018

9. června 2018 v 1:11 | Ája |  Zážitky
Předem chci říct, že mám výšlapy ráda.

Když se ráno vzbudíte s pocitem, že nejdete do školy, jen tak něco vám náladu nezkazí. Dokonce ani fakt, že se celý den budete pachtit po horách se školou a kupou lidí, které byste s radostí vystřelili na Mars.
V osm jsme vyrazily. V osm nula tři jsme se vrátily pro teplejší oblečení, které se později ukázalo být naprosto zbytečné. Naštěstí jsem si zbalila i kraťasy.
Na nádraží jsme dorazily mezi posledními, přesto v dobré náladě. Jeden z mých nejméně oblíbených spolužáků nepřišel.
V tu chvíli se výlet zdál byl úžasný.
To se však za patnáct minut, když jsme nastoupili změnilo. Plácla jsem sebou na první volné sedadlo, takže jsme si mohli užít cestu vedle party trollů. Bylo to v celku zábavné, to musím uznat.
Nakonec jsme vystoupili o celé dvě stanice dříve, snad abychom se prošli. Jako by toho před námi nebylo dost.
Ono není úplně v pohodě, unavíte-li se dřív, než vůbec dojdete k hoře, proto jsem tak nějak celý výšlap mlela z posledního. I když to možná bylo mým chabým pokusem o běh.
Doslova jsme se vařili ve vlastní šťávě, veselý nás však stále neopouštělo. Sešly jsme se do dobré party.
Je zvláštní, že učitelka, která nás ještě vyzývala že, ,,Kdo po chce být první, ať jde se mnou," se celou dobu vlekla vzadu. Dokonce i ve chvíli, kdy jsme po všem tom utrpení stáli u zavřené Gyrové.
No co, doufala že bude otevřeno. Být vražda legální, vracelo by se nás o jednoho méně.
Stavili jsme se i na bobovku, aby se neřeklo a nakonec se dostali i k mé oblíbené atrakci - něčemu pitnému.
To nejlepší nás však teprve čekalo, třeba klíště, jmenující se po učitelce, s bojovým úkolem stalkovat svou jmenovkyni. I takové věci existují.
Cestou zpět jsme si i přes všechny sliby o změně sedli v původní sestavě a půl cesty nadávali na cizí holky, co nás beztak pomlouvaly.
Téměř nikdo nedojel nezraněn.
Téměř nikdo nepřijel domů včas, za což nejspíš může fakt, že náš autobus, zaparkovaný asi 10 metrů od zastávky dojel o patnáct minut později.
S čistým svědomím mužů citovat havrana - Nikdy víc.

Zpoždění

6. června 2018 v 5:55 | Ája |  Ostatní
Když autobus stojí tak deset metrů od vás, a stejně přijdete skoro o čtvrt hodiny později.

Na toto a spoustu dalších kouzelných zážitků se můžete těšit v nadcházejícím článku o našem školním výletu.