Červen 2018

After Kino

Sobota v 5:46 | Ája |  Ostatní
Není příjemné zjistit, že máte stejné zájmy jako patnáctiletý neonacista.

Pocket note (Destiel)

12. června 2018 v 7:35 | Ája |  Překlady
Autor - MegaChoirQueer
Beta - Fakt věříte, že něco takového existuje?
Fandom - Supernatural, Castiel/Dean Winchester
Původně šlo o drabble, nyní je to jen kostrbatý překlad. Děj to nemá, jen mi chybělo překládání a chtěla jsem se vyblbout na něčem jednoduchém.

Sam a Dean byli znovu na lovu. Castiel s nimi nebyl, protože měl nějakou práci v nebi.
Dean a Cas se v tomto bodě před několika týdny usadili jako pár. Pro Deana bylo trapné vzdát se svých obav, ale nakonec se rozhodl, že ho Cas činí šťastným a nemůže to popřít.
Jednou podle plánu zabili vlkodlaka, Dean se vracel do auta, ruku v kapse.
Vytáhl malý papírek a přečetl si ho:
Miluju tě. Dávej pozor. ~Cas ♥
Dean se usmál díky vítanému překvapení.

Školní výlet 2018

9. června 2018 v 1:11 | Ája |  Zážitky
Předem chci říct, že mám výšlapy ráda.

Když se ráno vzbudíte s pocitem, že nejdete do školy, jen tak něco vám náladu nezkazí. Dokonce ani fakt, že se celý den budete pachtit po horách se školou a kupou lidí, které byste s radostí vystřelili na Mars.
V osm jsme vyrazily. V osm nula tři jsme se vrátily pro teplejší oblečení, které se později ukázalo být naprosto zbytečné. Naštěstí jsem si zbalila i kraťasy.
Na nádraží jsme dorazily mezi posledními, přesto v dobré náladě. Jeden z mých nejméně oblíbených spolužáků nepřišel.
V tu chvíli se výlet zdál byl úžasný.
To se však za patnáct minut, když jsme nastoupili změnilo. Plácla jsem sebou na první volné sedadlo, takže jsme si mohli užít cestu vedle party trollů. Bylo to v celku zábavné, to musím uznat.
Nakonec jsme vystoupili o celé dvě stanice dříve, snad abychom se prošli. Jako by toho před námi nebylo dost.
Ono není úplně v pohodě, unavíte-li se dřív, než vůbec dojdete k hoře, proto jsem tak nějak celý výšlap mlela z posledního. I když to možná bylo mým chabým pokusem o běh.
Doslova jsme se vařili ve vlastní šťávě, veselý nás však stále neopouštělo. Sešly jsme se do dobré party.
Je zvláštní, že učitelka, která nás ještě vyzývala že, ,,Kdo po chce být první, ať jde se mnou," se celou dobu vlekla vzadu. Dokonce i ve chvíli, kdy jsme po všem tom utrpení stáli u zavřené Gyrové.
No co, doufala že bude otevřeno. Být vražda legální, vracelo by se nás o jednoho méně.
Stavili jsme se i na bobovku, aby se neřeklo a nakonec se dostali i k mé oblíbené atrakci - něčemu pitnému.
To nejlepší nás však teprve čekalo, třeba klíště, jmenující se po učitelce, s bojovým úkolem stalkovat svou jmenovkyni. I takové věci existují.
Cestou zpět jsme si i přes všechny sliby o změně sedli v původní sestavě a půl cesty nadávali na cizí holky, co nás beztak pomlouvaly.
Téměř nikdo nedojel nezraněn.
Téměř nikdo nepřijel domů včas, za což nejspíš může fakt, že náš autobus, zaparkovaný asi 10 metrů od zastávky dojel o patnáct minut později.
S čistým svědomím mužů citovat havrana - Nikdy víc.

Zpoždění

6. června 2018 v 5:55 | Ája |  Ostatní
Když autobus stojí tak deset metrů od vás, a stejně přijdete skoro o čtvrt hodiny později.

Na toto a spoustu dalších kouzelných zážitků se můžete těšit v nadcházejícím článku o našem školním výletu.