Kutná hora

10. září 2017 v 8:21 | Ája |  Zážitky
Sotva začalo vyučování, táta mě z něj vytáhl a vzal na dvoudenní výlet do Kutné hory. Pro jednou si ve článku nebudu ztěžovat.
Když jsme přijeli na hotel, první co mě napadlo bylo, ,Je to díra.´ Po chvilce jsem se donutila nesoudit knihu podle obalu a podívat se na něj z lepší stránky. Na postelích byly uvítací bonbonky. Nakonec to nebylo tak špatné. Jako jo, tak trochu zbodali naši registraci, tak jsme spali v pokoji pro tři, s velmi tvrdými madracemi, ale město jako takové bylo krásné.
Jelikož jsme já a taťka lidé kulturní, vyrazili jsme bez přemýšlení na náměstí. Hodil nás tam vlak, vezoucí zároveň jednu potterheadku a fanynku Nirvany. To ovšem nebyl největší zážitek. Pravý výlet začal až na náměstí ve chvíli, kdy jsme se připletli k ruskému obchodu. Taťka byl nadšený a já, jakožto Němec nesvá. Nakonec to přešlo a taťka koupil několik druhů bonbónů. Ani jeden z nás netušil, co v tom je, takže to bylo jako jíst Bertíkovi fazolky.
Jezení pokračovalo. Prošli jsme kolem pekárny a taťku napadlo, že mám hlad. Jaké bylo jeho překvapení, když jsem chtěla jen pitíčko. Později mi řekl, že tam měli i jídlo. Vraceli jsme se tedy a já si obědnala toast. A když říkám toast, myslím něco víc než jen to. Ten chleba byl obrovský. Byl sice zároveň suchý, jako britský humor, ale ta velikost to vynahrazovala.
A to jsme ještě nebyli v muzeu čokálady. Taťka mě dokonce nechal jednu mini si i vybrat. Byla vietnamská.
Aby to nevypadalo, že jsme furt jen jedli, došli jsme tímto postupem až k mstní klášteru. Těch japosnkých turistů tam bylo nepočítaně, ale to je jen taková osobní poznámka. A co patří ke kláštěru? Ano,jezuitská kolej. Popravdě, cestou do toho kopce jsem se málem složila a to neměl ani 500 m.
Zbytek odpoledne jsme už jenom vymetali kluby a hospody. Třeba Blues Club. Ty desky tam... aaach.

Druhý den jsem celé ráno, tuším od půlnoci do šesti, stránovila v neskutečných bolestech. Ctělo se mi na malou, jenže záchody byly až úplně na konci chodby a já bych si radši nechala prasknout obě ledviny, než jít do té tmi. Zachránil to až rozespalý taťka, který ve stejném úsmyslu jako já otevřel dveře. Ukázalo se, že světla byla celou noc rozsvícená. Jedna nula pro ubytovnu.
Poté mi bylo konečně dopřáno spánku. Ani ten ovšem nebyl klidný. Jsem od přírody paranoidní srab, takže kroky rozhléhající se na různých místech mi naháněli strach.
Procitnutí bylo doprovázeno poznatkem, že taťka už má sbaleno a připravuje se k odchodu. Zařídila jsem se podle něc, což bez hřebenu a kartáčku na zuby (prostě lama, no) nebylo nijak zvlášť jednoduché.
Jeli jsme se podívat do kostnice. Vevnitř ještě nikdo nebyl, takže to byl skutečný zážitek.
Pak se jelo domů, ovšem se zastávkami. Například v mini ZOO/oboře s partou bílých jelenů a velkým množstvím dravců a sov.
Počasí bylo celý víkend krásné, lidi milí a pití s jídlem dobré, takže na výletu skutečně není co kritizovat.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama