Srpen 2017

Film- Valerian a město tisíce planet

29. srpna 2017 v 7:57 | Ája |  Recenze:3
Valerian a město tísice planet

Délka:
137 min, ovšem doporučuji to po prvních cca 7 vypnout
Žánr:
Dobrodružný, Sci-Fi
Děj:
Stejně jako většina věcí mající v sobě Bowieho, to začalo celkem slibně- písničkou Ground Control a setkáním v satelitu. Ten zbytek už tak úžasný nebyl. Skutečný film, ne to pozlátko na začátku, začal na pláži, na které se Valerianovi zdál sen o zanikající zemi. V té chvíli do něj vstoupila žena. O chvíli později k němu další přišla. Samozdřejmě, že jí začal okamžitě balit, tvrdit jak jí miluje i přes fakt, že ona byla nepříjemná, bezcharakterní a téměř celý film popírala to, co řekla či udělala před tím. Poté se ukázalo, že ta pláž není pláž, ale program jejich počítače. A jelo se na misi.
Abych byla stručná Val ukradl perlu, armáda konektor a potom se vše posralo. Důstojníka jim unesli a Valerian, jakožto major se pro něj vydal. Při tom se mu ale porouchala loď a Laureline, i přes to, že před tím tvrdila že nikdy neporuší pravidla, i přes to, že takhle sytuaci ještě zhoršila a přesto, že se téměř okamžitě nechala málem sníst, utekla aby Valiho zachránila.
Zhruba v té chvíli začala série nesedícího dabingu, zbytečných postav a filmových klišé.
Hodnocení:
Čsfd- 68%
Ich-
60%
Zachraňuje to grafika a jakž takž stravitelní herci. Navíc, generál a ten japonský pracovník... jestli bude další díl, půjdu na něj jen kvůli těmhle dvou a zvědavosti, jestli to může být ještě větší blbost. A teď hurá na komix, ať mám znova co zhejtit.


V kině

24. srpna 2017 v 9:44 | Denda |  Ostatní
Ten pocit, když ve filmu všimchni zmlknou, v celém kině úplně ticho a vy zničehonic škytnete na celý sál :D

Nekonvenční postava

16. srpna 2017 v 9:26 | Ája |  Ostatní
Víte, co to znamená mít nekonvenční postavu? Když vám kalhoty přes zadek visí a přes stehna škrtí q_q .

Zážitky z táboru

14. srpna 2017 v 7:41 | Ája
Nějaké věci, které se možná staly, možná nestaly a které možná byly úplně jinak.

1. V den příjezdu jsme si zašli zaplavat do řeky, položili jsme k ní proto nějaké věci. Třeba brýle.
Při návratu zpět do stanu mi došlo, že je tak nějak postrádám, nezbývalo mi tedy, než se vrátit. Co myslíte, že se stalo? Pod nohama se mi ozvalo křupnutí.Zbytek tábora je pohromadě držela jen spousta izolepy.
2. V řece se hrála jedna hra. Šlo o to vylovit v ní z vody kameny obalené alobalem, ale pozor- mohli nás chytat dva vedoucí s šátkem přes oči. Zní to jednoduše? Se správnou strategií taky bylo. Kámoš mi dal dva kameny s tím, že je mám hodit směrem, kterým nepůjdu, aby se tam vedoucí vrhli a já mohla projít. Po cestě tam to fungovalo, po cestě zpět... no, teoreticky vzato taky, ale prakticky jsem hodila blbý kámen a plná hrdosti tak donesla šutr obyčejný. Ten alobal je prý ve Třebůvce dodnes.
3. Tohle se nestalo letos, ale budiž. Jedna holka, taková trochu namyšlená, trochu fajn ukázala všem výši svého IQ, když vyšla na několika kilometrovou tůru v lese v botách na vysokém podpatku a poté se ještě divila, že je to tak nepříjemné.
4. Poslední noc jsme šli já, Valča (Oreo) a Bábi na kadibudky. Cesta tam je celkem děsivá, proto jsme se drželi kolem pasů a ramen. To samé po cestě zpět, jenže už tak nějak nefungovalo. Bábi utekl, Valča utekla a já bych byla taky, jenže se mi v tom okamžiku opět rozpadly brýle. Věřte, hledat je v noci, v lese, ve štěrku a navíc za slabého světla...

Never ending road

14. srpna 2017 v 7:01 | Ája |  Překlady
Originál- http://www.scaryforkids.com/never-ending-road/

Před lety zde byla silnice, mezi místními známa jako ,,Nikdy nekončící cesta". Někdo tvrdí, že to byla Lester Road v Coroně, Californii a ostatní rozhlašují, že to byla Miette Hot Springs Road v Albertě, Kanadě. Byla to dlouhá, klikatá silnice, neosvětlená a sousedící s hustým lesem, který vedl přes hory.
Podle legendy mnoho lidí, kteří sjeli v noci dolů po silnici nebyli už nikdy viděni, ani slyšeni. Příběh o Nikdy nekončící cestě se stal natolik známým, že se spousta lidí bála po ní jezdit i za denního světla. Někteří řidiči dokonce ztratili nervy a vrátili se zpět, báli se, že pokud by pokračovali v cestě, nemuseli by se nikdy vrátit.
Cesta vedla v jednom místě ostrou zatáčkou a křivila se kolem velkého kaňonu. V zatáčce a na druhé straně kaňonu, kde nebylo žádné zábradlí, silnice pokračovala.
Jedno léto pracovníci rozšiřovali silnici, když učinili strašlivý objev. Jeden pracovník tlačil přes stranu kaňonu kámen a zaslechl, že zasáhl něco kovového. Když slezli dolů, aby se podívali, našli na dně desítky zničených aut. Všechna spadla do své záhuby a rozkládající se těla, zbytky koster jejich obětí byli stále připoutána na svých místech.
Bylo zjištěno že se silnice na obou stranách tak dobře vyrovnaly, že při pohledu ze správného úhlu, zvláště v noci vytvořily optickou iluzi. Kaňon se stal téměř neviditelným a zdálo se, že cesta pokračuje přes kopec na druhou stranu. Lidé, kteří jeli po silnici v noci netušili, že je tam hluboký pokles dokud nebylo pozdě a oni nesjeli k útesu, kdy padali vstříc smrti.
Říká se, že místní vymahači práva skryli tento objev, chtěli se vyhnout skandálu a cestu tiše uzavřeli, nebyla už nikdy otevřena. Mrtvá těla nebyla nikdy vytažena k pohřbení, takže do dnes leží ve svých zničených, železných hrobech.

Tábor

14. srpna 2017 v 6:55 | Ája |  Zážitky
Když vám holka na táboře řekne, že běháte jako skřítek a že se skoro rozplakala, když vás viděla běžet.
Přesně tak děti, jsme zpět z tábora. Myslíte si, že náš dva týdny abstinace od internetu mohly vyléčit od yaoismu? Sotva, vracíme se horší, než kdy dřív ^T^.