Květen 2017

Film- Velvet Goldmine

31. května 2017 v 18:48 | Ája |  Recenze:3
Sedněte si děcka, tohle bude jízda. Dobře, jak chcete, já vás varovala.

Vlvet Golmine/Sametová Extáze

Délka: 124 minut, ale posledních cca 30 vidět nemusíte
Žánr: Queer, hudební
Děj: Nevěřte ČSFD, prostě ne.- 2016, od té doby změnili popis.
Brian Slade, údajně hlavní charakter, glamrocková superhvězda a týpek, o kterém na konci nevíme téměř nic. Celý film se točí okolo něj, i když byl hned na začátku zastřelen Jackem Fairym, dalším zpěvákem. ( Ani se mu nedivím, ten prevít ho políbil a pak mu ukradl náušnici Oscara Wilda.)
Pak jsme najednou v New Yorku, v 80. letech a společně s Arthurem, kterého se v průběhu filmu jistě pokusíte zabít, zavíte k novinovému nakladatelství. Ukázalo se, že to celé bylo fingované a Arthur, který na Brianovi dospíval, dostane za úkol napsat o jeho životě.
Na kouscích, které se mu povedlo sesbírat, se zakládá celý film. Vidíme tak, jak se Slade poprvé setkává s homosexualitou, jak přijíždí do Londýna a jak ho v dámských šatech vypískají na koncertě. Na něm poprvé spatří Curta Wilda, který odhalí vše co má a navrch to posype třpytky. Jestli vám to někoho připomíná, ano, vznikl podle Iggyho Popa, ale má v sobě část i z Micka Jaggera a Micka Ronsona. Tihle tři lidé by někomu mohli napovědět, že Brian je v podstatě Bowie s modrým hárem. Dokonce i Ziggy se tam blýskne jako Maxwell Demon. A možná přijde i Placebo.
Brian se do Curta zamiluje a je mu jedno, že má manželku, že Curt je věčně sjetý, žije v USA a ani netuší, že existuje.
Ve chvíli, kdy ho nový manažer vybídne, aby si vybral kohokoliv, koho by chtěl potkat v Americe, neváhá a vybírá si Wilda. Od té chvíle se začíná psát film, který miluju, nesnáším a který už pár lidí uvrhl do depresí.
Hodnocení:
CSFD- 77℅
Mé- 95℅
Nemyslím si, že v dohledné době budu schopna sledovat ho znova. Je to smutný a i když to skončilo (asi) dobře, všichni žili a tak dále, probrečela jsem ho. Samozejmě ne hned, na mě to přišlo až venku na přechodu. V tom měly Valča a Denda výhodu. Ty brečely hned.


Lessons from the shadows of Hiroshima

30. května 2017 v 6:16 | Ája |  Překlady
Originál- http://www.creepypasta.com/lessons-from-the-shadows-of-hiroshima/

,,Tatínku, proč nás nesnáší?"
,,Oh, zlatíčko, může se zdát, jako by nás nesnášeli, ale opravdu je to, jako by si nás vybrali,"
,,Ale tati, já nechtěl být vyvolený!"
,, Ani já nechtěl, dítě, ale bohužel, je to vůle větších mužů a ještě většího boha. Tohle bude poslední jaderná válka, kterou svět spatří. Je jedno staré rčení, které říká, že člověk musí prvně něco zničit, aby mohl něco postavit. Je to, jako když si hraješ s LEGEM. Jakmile něco postavíš, nemusíš to rozdělat, abys mohl stavět větší a lepší? Je to to samé, jako muži a města."
,,Nemohli si vybrat jiná města?"
,,Mohli, miláčku, mohli spoustu jiných. Ale vybrali nás, nejspíš proto, že jsme toho tolik spotřebovali. Není tolik jídla a materiálu, abychom mohli dál fungovat. A proto je teď ve světě tolik zla. Víš, jak děsivé může být, když jdete s námi ty a tvůj bratr na trh, nemám pravdu?"
,,Ano, tatínku."
,,Teď, už je devět minut, co sirény odjely, chci, abys byl odvážný andílek. Po dnešku budeme nesmrtelní. To znamená, že budeme žít navždy. Žádná další bolest, žádný další hlad, žádné další ničení. Taď to nezní tak špatně, ne? Je čas rozloučit se… Hrozně tě miluju, zlatíčko. Jsem na tebe skutečně hrdý. Tak pojďme vzít naše nápisy a hlavu vzhůru."
Rodina Smithových přehodí své nápisy přes záda a hlavu. Když se postaví před velkou, nehybnou mramorovou desku, uzavřou řadu chycením se za ruce a zavřou oči. Slzy, které se jim valí po tvářích, se okamžitě odpaří, stejně jako jejich těla, jakmile jaderný výbuch dojde až k nim. Jejich trvalé stíny se vypálí do mramoru a zanechávají vzkaz pro přeživší Velkého zničení, ,,Odpouštíme vám. Jinak by to nebylo moudré."

Ozzy no

29. května 2017 v 20:25 | Denda
Ten pocit, když najdete písničku, ze které jste jako malí měli noční můry a zjistíte, že teď tu písničku úplně milujete a je od vašecho oblíbeného zpěváka (Časy se mění, už to není ten strašný dědek :D)

Šla jsem s kámoškama nakupovat

27. května 2017 v 6:47 | Ája |  Ostatní
... a došlo mi, že holka sice nejsem nic moc, ale gay kamarád bych byla dokonalý.

Gjoberdik

26. května 2017 v 6:42 | Ája |  Překlady
Některé části zkrátka nešli dobře přeložit a ani strýček Google nepomohl :D.
Originál- http://www.creepypasta.com/gjoberdik/

V Gjoberdiku, malé rybářské vesnici v Bulharsku, za úsvitu prvního ledna všichni rolují závěsy a zadržují na půlminutu dech. Po hodinách užívání si půlnočních oslav vzhlížejí děti ke znepokojeným rodičům, ale nemohou se přestat třást v jejich objetí.
V tomto krátkém časovém úseku je možné slyšet cinkání zvonků, minulý rok to by 25 krát. Nejbližší kostel je vzdálený 32 mil. V těchto dlouhých 30 sekundách nenajdene na ulici ani živáčka, dokonce i práci přestanou zpívat.
Někteří opustili své domovi, v nedůvěře k této staré tradici. Při prvním západu slunce letošního roku si dva lidé pohrávali se svým osudem při brzkých raních paprscích.
Další rok zvonky cinkaly 27 krát.

The Static

24. května 2017 v 5:40 | Ája |  Překlady
Originál- http://creepypasta.wikia.com/wiki/Static_in_the_Television

Pokud sleduješ televizi a přeruší se signál, okamžitě ji vypni. Pokud budeš sledovat zrnění v televizi moc dlouho, najednou se zastaví. Všechny zvuky utichnou, dokonce i bílé šumení televize. Pokud k tomu dojde, nesmíš se od obrazovky vzdálit. Pravděpodobně si toho nevšimneš, ale než se přestaneš dívat, tvé tělo stejně zmrzne. Čas kolem tebe a s tebou se úplně zastavil. Spektrum černých a bílých teček pomalu ožívá, plazí se nahoru a dolůve zdánlivě náhodných směrech. Ne staticky, jak to znáš, ale vidíš před sebou živý obraz. Až se zrnění vrátí do normálu a začne bílý šum, získáš znova kontrolu nad svým tělem. Nesmíš se na tu televizi nikdy znova dívat. Hraje pouze staticky, i když ji odpojíš. Pokud budeš zrnění sledovat znova, stane se to samé, ale s katastrofálními následky. Co přesně se stane je neznámé, všichni, kteří měli takovou smůlu a zažili to zmizeli. Říká se, že pokud člověk sleduje zrnění i nadále, nebo odvrátí pohled, budou ze černé a bílé skvrny pohybovat dále, ale vy nebudete. Tvé oči budou trvale fixovány k obrazovce a to, co se zdá být jako signál je tvoje stanice k návratu. Brzy se naučíš, že tomu tak není, protože zvuk stále chybí a obrázek v televizoru ukazuje známý prostor- místnost, ve které sedíš. Jediná věc, kterou dále uvidíš bude pohyb v zadu v televizi, který bude příčinou tvého zmizení.

AnimeFest 2017

22. května 2017 v 6:23 | Ája |  Zážitky
Ráno v 8:02 jsme odjeli. Doma zůstala nejen většina našich příbuzných, ale i vše co mě dělá mnou- černé plastové brýle, africký náhrdelník a mé na krátko ostříhané hnědé vlasy. Byla sobota a my mířili k Brnu, na AnimeFest.
Cesta začala kupodivu dobře, cosplay držel a všichni jsme měli(y) lístky. Ze začátku jsme se trochu zdrželi a na benzince si na nás ukazovali lidi, ale to nevadilo. Popravdě, chvíle, kdy vstoupíme na výstaviště jsem se bála, ale to asi všichni. Pak se mi začaly rolovat legíny, které zaskakovaly za štrample. Zhruba v té chvíli jsme přestali stíhat. Já a Denda jsme hrozně chtěly na Nagat. Stejně jako minule to nevyšlo. Přijeli jsme o dvě hodiny později, protože nikde nebyl kruháč. Kluci už na nás dávno čekali, přesto si však nevšimli naši přítomnosti. Prý mě s parukou a korektorem nepoznali. Ale to asi nikdo.
Když jsme konečně vstoupili dovnitř, začal mi vnitřní hlas radit až uteču. Neskutečně jsem se bála všeho a všech kolem. Málem jsem tam omdlela, přesto jsem však vzala všechnu odvahu a poprosila Prusko o fotku. V angličtině. Byla to, stejně jako její kamarádka Češka. Myslím, že na tohle jen tak nezapomenou :D .


Netrvalo dlouho a holky i kluci utratili všechny peníze. Byla jsem nejbohatší, mé utrácení je úrovni Rakouska. Vyšli jsme tedy ven na čerstvý vzduch. Všichni jsme měli nějaké předsevzetí mé, kromě vyfocení alespoň dvou shipů a vydržení tam bez záchvatu, bylo obejmout freehugera. Něco podobného chtěli všichni ze skupiny, ale nikdo neměl odvahu. Nevím jak, ale najednou se Valča sebrala a prostě objala první osobu s Free Hugs cedulkou. Po ní Danek a pak všichni. Začalo nás to bavit. Po chvíli váhání jsme to zkusili znova. Úplně mě odrovnalo, jak byli všichni milí. A víte, kdo byl nejmilejší? :D Čína, nebo spíš jeho cosplayer. Chvíli jsem byla za borku, protože před tím nikdo neobjal kluka.


Po Číně jsme se odbrali zase dovnitř. Z vedlejších prostorů začala hrát nějaká hudba. Až po chvíli mi došlo, že to byli KISSáci. Můj fangasmus byl hmatatelný. Bohužel, nenašla jsem nic co by mě dostalo dovnitř bez lístků, tak se musím spokojit s tím, že šli po stejné cestě jako já.
Jak jsme tak objímali ostatní, došlo nám, že kolem chodí málo lidí s cedulkou. Hádejte, co mě tedy geniálně napadlo. Ano, přesně tak. Za chvíli jsme chodili s cedulkou taky a lidi toho hojně využívali. Najednou nebylo až tak zvláštní být blízko cizím lidem. Dokonce jsem objala a oslovila i Dračí Sestry :D. Spousta lidí byla překvapená, když objali držitele cedulky a lísat se začali i další. Každopádně to stálo za to. Neskutečně to uteklo a ještě teď lituju, že jediná vzpomínka co mám je tričko. (Náramky na nás nezbyly.)
Je docela depresivní, jak se lidi museli sklánět, abych na ně dosáhli. Jeden z nich dokonce poznamenal ,,To je výška." Byl tam taky jeden, který nás zvedl a otočil na druhou stranu. Samozřejmě, úplně se mi vyhrnula sukně, ale to že na omluvu za to, že vážím hodně odpověděl že vůbec ne mi to vynahradilo. Nevím, čím to je, ale lítalo tam hodně cosplayerů Pruska. Jedno, úplně dokonalé prošlo kolem nás. Rychle jsem se za ním rozběhla, což bylo velmi těžké, když uvážíte co za boty jsem měla. Stálo to za to. Máme fotku s Pruskem, jehož vlajku drží rocker a kterou má na foťáku úplně cizí člověk, co přišel na KISS. Byla to skupina moc milých lidí.
Nakonec jsem odskákala a i přes fakt, že stehna mě od odřenin bolí ještě teď, přes to, že ty legíny byly maximálně vyhrnuté a u brány čekala naštvaná matka jsem byla happy. Odjeli jsme, ale jen proto, abychom se na druhý den vrátili. Tentokrát ne na AF, ale do Aqualandu Moravia.
Cestou z tam jsme potkali pár otaku, na cestu zpátky jsme měli cedulku Free Hugs. Lidi nás fakt objímali, na nádraží. Rodina to nechápavě sledovala, ale nám se to líbilo. Myslím, ze nás někteří lidé i poznali. Minimálně dva určitě, soudě podle věty, kterou pronesli při pohledu na mě.- ,,Ta malá roztomilá v cosplayi, jak jsme za ní běželi s tou cedulkou." V te chvíli náš bratranec a jeho přítelkyně vybuchli smíchy. Já měla chuť vraždit.
Příští rok to musíme zopakovat :DD .

Dračí sestry






Předsvzetí o shipech

EreRi


Klance

Victuuri


Otayuri


Banlock
(Objala jsem Sherlooocka)

A samozřejmě ještě my
Já- Finsko aka ten modrý pionýr
Valča- Ta v černém
Denda- Nenechala se





HetaOni I.

20. května 2017 v 5:17 | Ája |  Ostatní
Znáte ten pocit, když jakožto Japonsko vstoupte do pokoje Itálie a ze skříně na vás vyskočí Německo?
Aneb jak mi hra s grafikou lvl Pokemon udělala větší šok, než všechny horory dohromady :D . Chvilku jsem myslela, že je to infarkt, nakonec se ukázalo, že šlo jen o neškodný záchvat GerIty.

Konečně

19. května 2017 v 7:16 | Denda |  Ostatní
Už zítra , já se nemůžu dočkat (*o*). Jestli uvidíte mafiánskou lolita vdovu(Valču), Kanekiho, Finsko(Áju), Hermionu(mě) a jakési vysoké hubené zrzavé individuum, tak to jsem mi :D

Who Do You Walk By?

17. května 2017 v 6:21 | Ája |  Překlady
Originál- http://creepypasta.wikia.com/wiki/Who_Do_You_Walk_By%3F

Jsem jedním z těch lidí, kteří vždy přemýšlejí nad nejhoršími scénaři, ať už se jedná o restauraci, nebo o kino. Víš, jako muž který by přišel s pistolí, nebo by se objevil člověk a unesl mě. Jo, jo, jsem divný, ale vím o tom.
Kolikrát jsi šel vedle někoho a navázal si s ním oční kontakt, ale mile a flirtovně, spíš tajemně a znepokojivě? Díval se na tebe, jako by tě už někdy viděl. Nebo na tebe zíral moc dlouho. Myslím, co když byl ten člověk sériový vrah? Nejspíš kráčíte vedle psychopata alespoň jednou denně.
Co kdyby jste měli pocit, že jste sledováni? Člověkem, který celou dobu hledat toho pravého. Jednou osobou, která chce mít váš osud ve svých rukou. Nekontrolovatelnou touhu zabít. Jen o tom přemýšlejte. A co když místo toho, kdo tě chce, chodíš vedle někoho, kdo už někoho má. Nějaká malá holčička pláče sama v suterénu, dělá si starosti, kdy se vrátí ten špatný člověk, kolem kterého jsi právě prošel. Ten, který vypadá trochu moc klidně a šťastně. Možná, jen možná, byste mohli znát někoho, nebo být nejleší přátele s někým, kdo je psychopat.
Tvrdíš, že o nich víš všechno, ale opravdu? Nejsi s nimi pořád. Někdy musíte zavřít oči. To je jeden z důvodů, proč se nemůžu zabývat spaním. Většina si jich myslí ,,Oh, budou po mě kreslit!" ale já si myslím, že mě nahrávají. Sledují mě, když se ve spánku hýbám. Nemůžu být jediný. Každopádně, je pravděpodobné, že znáte nějaké šíleného, nebo dokonale rozumného člověka, s vražednými sklony.
Nebo jste mohli vidět, nebo něco přečíst od člověka, který by vás mohl sledovat právě teď.

Život je těžký...

15. května 2017 v 19:49 | Denda
Život je těžký, ale budu to muset nějak přežít :( . Došli mi bonbóny...

Kapela

12. května 2017 v 20:27 | Denda |  Ostatní
Taky jste koukali na nějaký film a chtěli jste být úplně jako hlavní postava? A taky jste si proto napatlali na obličej třpytky? A taky jste chtěli zakládat kapelu? A taky jste zjistlili, že na baskytaru nebo bubny budete mít za milion let? A taky to byl film, který vás uvrhl do hluboké deprese? A taky to byl film, kdy spal každý s každým, ale když se Artur a Kurt vyspali, měli jste chuť někoho zabít? A taky jste se zamilovali do hlavních aktérů? A taky vám stál v cestě ten nepodstatný fakt, že ty postavy neexistují?... :D

Wilde

10. května 2017 v 16:41 | Ája |  Škola
Přestávka. Normální dět trápí prvňáky, mučí učitele a spolužáky, nebo se prostě baví s přáteli. Pak jsem já, která sem tam něco prohodím ke kámoškám, ale jinak si čmárám random věci všude, kde je místo. Pak se stane, že píšu Oscar Wilde, celou dobu si říkám ,,Je to Wilde, ne vidle, je to Wilde, ..." . Hádejte co mi nyní zdobí sešit? Oscar Vidle, což by ještě bylo v pořádku, ale já to potom přepíšu na blog no, a jelikož jsme s holkami sledovaly Velvet Goldmine, musím ke všemu opravovat Curta Wilda.

AnimeFest

6. května 2017 v 18:21 | Denda |  Ostatní
Ten pocit, když se na AnimeFest tolik těšíte, že už přes tři hodiny pročítáte reportáže z loňských ročníků :D...

Jůů (*o*)

4. května 2017 v 1:11 | Denda |  Ostatní
Ten pocit, když vám někdo řekne, že by chtěl být jako vy :D

Rukavice

3. května 2017 v 7:20 | Denda |  Ostatní
Ten pocit, když mamce ppomáháte sbírat kopřivu a na chvlku si sundáte rukavici a ona řekne ,,Ať ti neuletí" vy jako obvyhle odpovíte, ať se nebojí a najednou zjistte, že rukavice je za potokem a ne ve vaší ruce :D

Loučení

3. května 2017 v 6:50 | Ája |  Zážitky
Ten pocit když se loučíte s kámošem a nevíte, co dělat, tak zahejlujete. On zahejluje zpět a pro jistotu to ještě zopakujete, kdyby to náhodou neviděl celý autobus. *A v té chvíli jí došlo, proč ji mají všichni za nácka.*

The Mirror Theory

1. května 2017 v 7:00 | Ája |  Překlady
Originál- http://creepypasta.wikia.com/wiki/The_Mirror_Theory
Ano, překládám jenom krátké blbosti :D .

Co když...
Pokud je tohle opačná strana zrdcadla, je to Váš odraz, který se vás chce zbavit? Co když můžete do zrcadla vlézt, ale Váš odraz vám v tom brání? Zkuste se dotknout zrcadla, aniž by se Váš odraz dotkl stejného místa. Možná, že to není studený povrch zrcadla, kterého se dotýkáte, ale Váš odraz, který vás vytlačuje? Přemýšlej o tom.
Možná jsi odraz ty.