Hudba v průběhů věků

10. prosince 2016 v 8:00 | Ája |  O nás (^○^)
Ahoj :D No, a rozhodla jsem se jen tak sepsat článek, pro zajímavost, ať zjistíte něco o jednom z adminů. Konkrétně o tom, jakou hudbu poslouchal v průběhu let.

Když jsem byla ještě malá, a tím myslím opravdu hodně, zbožňovala jsem cokoliv co mělo něco společného s jakoukoliv pohádkou. No jo, prostě skvělý udební vkus. Ve většině mých oblíbených , písní'' té doby nebyl ani text. Naštěstí v tom nejsem sama- Denda na tom byla stejně :D
Tak to ovšem nemělo zůstat navždy. Jednoho dne, myslím ve třetí třídě, přišla kámoška a ukázala mi úplně novou hudbu- 5Angels. Vím, děs a teď se při zaslechnutí jejích hlasů cukám a modlím aby to skončilo. Ale tehdá to bylo úplně jiné. S holkama jsme dokonce skoro pořád hráli na členky skupiny:D. Zlatý časy.
Ovšem to fanatické nadšení mi vydrželo jen pár měsíců, a po čase mi začalo být zase v podstatě jedno co poslouchám. Tedy, pokud to nebyl metal. Nebo rock. O punku jsem ještě neměla ani tušení.
V té době to byl hlavně český pop. Já ani ségry jsme neměly moc velké obzory.
Jednou se dokonce stalo, že při návštěvě Prahy nás taťka odvedla ke zdi Johna Lennona a Denda řekla že je to Harry Potter.
Bylo tp až trochu později, v době kdy já už poslouchala punk. Bylo mi jedenáct a bylo to takové mé období vzdoru. Prostě jsem si jednou řekla, že chci být rebel a tak se ke mě dostali Sex Pistols. A od té doby blbě slyším. Samozdřejmě se mě stále držel pop typu Lucka Vondráčková. Ségra která dnes fangrlinguje Ozzyho Osborna na tom nebyla o moc lépe, což je slabá útěcha, ale lepší než nic.
A pak, v období, které si pamatuje jen matně, se najednou ze tmy vynořil kanál Retro Music a od té doby a) miluju Beatles, b) jsem retrofil. Zhruba v té době jsem začla sledovat anime, takže v mobilu byly i openingy.
Pak dlouho nic. Taťky a ségry mě nakazili metalem, po mamce jsem zdědila Michaela Jacks
ona ( který byl dříve častým terče mých vtipů). Pak přišla dloooohá éra nechuti k popu. Trvá do dnes. Zároveň přišlo i léto. Všude bylo něco, tam tábor, tam skupina hmmmm kluků, tam kino. A v kině Marťan se skvělým soundtrackem. Narovinu, hlavní důvod proč jsem si pustila Starmana od Davida Bowieho byl, že v refrénu jsem rozumněla I have children with gay. Na mou obranu po tom, cobyl ve finále Tvoje tvář se mi nemůžete divit. Samozdřejmě, vídala jsem ho už dříve ( ehm, hej, vypadá jak baba/ Luke, ehm) ale to mě neoslovil. Ale díky Starmanovi jsem se do něj zamilovala a sháněla data jeho koncertů. A pak, bum. Hele, on je mrtvý. Do dnes kvůli tomu někdy brečím, ale co se dá dělat. I
Paul McCartney jednou- počkat, co? Ne, on nezemře, nikdy, nikdy nik-
No, dnes poslouchám retro, hlavně punk metal a rock. Novodobí pop nesnáším, ale třeba George Michael mi nevadí. Díky Tváři fangrlím na Combaina ( přezdívka, hádejte čí) ale zároveň fandím Modern Talking.
Denda je taky retrofil, ale Valča popík a j- rocker. Až na DMC. Ty měla i na zvonění.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama