Srpen 2016

Anglie aneb jak jsme ztrapnili školu

20. srpna 2016 v 13:48 | Ája |  O nás (^○^)
Předminulý rok dala EU školám peníze, aby mohli jet na výlet do Anglie. Samozřejmě ne všichni žáci, psali se výběrové testy. Nevím, jak vy, ale mi to zjistili na konci roku, den kdy měli přijíždět kidi a několik páťaček. Jelo jen čtyřicet lidí z druhého stupně, takže ony taky mohlo. Jelo se až na začátku minulého roku, v době kdy ony byli šesťačky. Ony ovšem o testech nic nevěděli, a mě nenapadlo nic lepšího, než při jejich příjezdu vběhnout do autobusu a říct jim to. Ségra když mě viděla nadšením nezářila.
Ale co, její chyba že nebyla happy ze své onee-chan:D.
Zato holky vypadali, že jsou docela nadšené. Normální holky začali plánovat, co tam budou dělat. Já vyštrachala vojenskou učebnici angličtiny a začala se učit. Taťka mi dokonce půjčil flešku s výukovým programem. Dodneška s pamatuju jen jednu věc- last name :D.
Denda se na to vykašlala a neučila se vůbec. Já zkoukla několik filmů v angličtině jen, abych se dobře umístila. U nás se třídy dělí na A. a B., takže jsem musela být nejhůř pátá.
No, a to se mi povedlo. Na testy jsem přišla celá rozklepaná. Né, vážně by mi stačil nepatrný náznak prohry a složila bych se. Snad proto mě při odevzdáván vyplněného papíru vyděsil výraz naší učitelky. Panebože, myslela jsem že dostanu infarkt! Nebo 0 bodů.
Kupodivu se to povedlo. skončila jsem pátá, i když se jako jediná opravdu učila, to mi moc nevadilo. Denda byla čtrvtá.
Učitelka při výsledcích postupovala od prvního místa, tak jsem myslela že nikam nejedu, ale pak řekla mé jméno a já snad poprvé v životě neměla chuť někoho zmlátit :D.
Každopádně pak začali přípravy. Třeba porady, kde se rozdávali instrukce.9 No, a přirozeně 6. A přišla pozdě. Stejně se ale nedělo nic zajímavého.
Ale stálo to za to. V Anglii to bylo fajn, jen je mi trochu líto že jsme nešli na Abbey Road nebo Stenenehenge.

Odjezd

Škola- Praha (Vyzvednout průvodkyni)- Německo- Belgie
A pak přijel den odjezdu. Mamka mě a Dendu původně vůbec nechtěla nechat jet ( díky bohu jsme ji přimluvily) a při odjezdu byla smutná.
No, já byla smutná taky, ale jen proto že učitelka nám ssebou zakázala brát nůž a taťka mi nedovolil vzít si maskáče.
I přes to všechno se nám nakonec povedlo vyjet. Já seděla vedle své otakuidní kamarádky Verči.
Ona je diabetička, takže jsem jí musela čas od času trochu pomoct, třeba jí podržet housku. Nebo colu Light. Ke konci cesty měla dost plechovek, aby si začala dělat mezinárodní sbírku:D.
To já nouzi neměla, mamka mi zbalila samostatnou tašku pro jídlo, se třemi litry minerálky. Kupodivu jsem to celé nesnědla.
Cestu jsme brali přes Chanel Tunnel a opět se při ní ukázala genial T-mobile- v Belgii mi napsali vítejte ve Francii, v Praze vítejte na Slovensku a tak bych mohla pokračovat dále.
Nejlepší ale bylo, když nás o půlnoci hnali z autobusu na pasovou prohlídku a mi pak stáli asi půlhodinu v řadě, já na sobě jen legíny a krátké triko, venku zima a ještě k tomu můj , skvělý' pas. Na všech úředních fotkách vypadám jak debil, ale mohlo to být horší. Kámoš na pase vypadá jak Hitler:D.
Ve výsledku nám ujel travel a mi museli dlouho čekat na další, ale i tak jsme nakonec dojeli.

Den První

Příjezd do Londýna- Procházka městem- Tower of London- London Bridge- Plavba po Temži

Navzdory všem očekáváním jsme se tam nakonec přece jen dostali. A dokonce všichni. Příjezd jsme zahjili krákou procházkou a já snad nikdy nezapomenu na Okurku, ani na reakci mě, Dendy a Denise ( Jasně, okurka). No uznejte, vypadá pěkně dvojsmyslně:D.
Naše průvodkyně, která si nechávala říkat Vévodkyně, šla koupit lístky na Tower, což bylo jen dobře. Později se z ní totiž vyklubala pěkná ****.
Díky teroristům nám při vstupu prohledávali batohy a já byla najednou ráda že vojenskou příručku mám v kufru, nůž doma a maskáče ve skříni v pokoji.
O Toweru se říká že je to jedna z nejděsivějších budov Anglie a já se šíleně těšila, hlavně na Krvavou věž. Bohužel byla zavřená. To mi však vynahradili korunovační klenoty. Dnes si při pohledu na ně vzpomenu na Moliartyho:D.
A pak ty obchody... prostě nejlepší:D. I když jsem toho v nich moc neutratila.
Následovala plavba Londýnem, kdejsme nakonec s Gab*** a Vl***** seděla v podbalubí a ujídala sladký koláč. Anglicke cukrovinky jsou šíleně sladké. Fakt jsem z nich málem chytla cukrovku:D. Plus rozhovor na téma , co kdyby se ta loď začala potápět' z toho učinili zajímavou plavbu.
Pak jsme jeli k našim hostitelským rodinám. Původně jsem měla bydlet jen s Verčou, ale pak se k nám přidaly i Gab** a Terka S., se kterou jsme já a Denda byli dříve nejlepší kámošky. Denda byla s Terkou H.
Naše rodina se jmenovala Echavarria.
Hrozně se mi líbilo jak vyslovovali naše jména :D
( Andrrrea, Verrronika, Terrreza, G**rrr****)
Měli dva syny, takové kidy. Často se dívali na animáky, díky čemuž přišlo pro jednu z nás šokující zjištění, že Scoo-by není český. Pro mě zas šokující zjištění, že český dabing je lepší.
Noc taky nebyla nic- Měli jen jednu poschoďovku, ale ta spodní část byla pro va lidi. Terka chtěla spát nahoře, ale Gabka chtěla spát dole a odmítala spát s kýmkoliv jiným než s Terkou. Ale nahoře jsem spát nemohla ani já, ani Verča. Já bych nahoře neusla a Verča v noci chodila často na záchod, takže by nás budila. Tak jsme si nakonec lehli na matraci. O deku jsme se museli taky dělit, protože jsem ji měla jen já. Verča si ji nechala v autobusu. A protože je velča vážně vysoká, a když usne tak se dola vrtí, jsem nakonec spala bez deky, bez matrace a jen s polštářem pod postelí.

Třetí den

Lekce angličtiny- Námořní přístav Portsmouth- Okružní plavba Přístavem- Prohlídka lodě Victory
Den začal obyčejně, naše paní nás odvezla na zastávku. Nastupovaly jsme z jiného místa než ostatní, proto bylo vždy plno místa a mi mohli sedět jak chtěly. A taky dělat si, co jsme chtěli, například prohlížet cití sešity zapomenuté v autobuse. Prostě super.
Zbytek dne už ale nebyl tak obyčejný. Měli jsme lekci anličtiny, rozdělenou na tři skupiny. Já byla, se zbytkem šesťáků a několika sedmáky, v té první.
Hned první den vyfasovali učitelé od Denise přezdívky- Sršeň, Indiánka a Krtek. Krtek byl nejlepší a suprově kreslil:D.
Pak jsme jeli do Portsmouth, podívat se na přístav. Uvnitř byli úžasné exponáty.
Následovala další loď. Museli jsme čekat asi půl hodiny, než přijela, tak jsem se bavila s Denisem a vznikla z toho sázka. Víte, u přístavu byla taková tyč. Byla pár metrů od može a vlny se k n čím dál víc přibližovaly. Proto jsem řekla, že nakonec bude mokrá. Denis říkal že ne. A tak z toho vznikla hádka. Výsledek jsme už nestihli, ale stejně byla mokrá xD.
No a samozřejmě Victory,před kterou stojíme na fotce. Já jsem ta v zelené mikině, vespod s viditelnou hlavou, vedlle v té modré mikině s potiskem je Denda. Ten zbytek bez zamalovaného obličeje jsou přátelé a naše třídní.
Loď působila vcelku luxusně a Angličané před ní nás zdravili, někteří dokonce zkoušeli česky. Hned bych se vrátila.
Pak zase zpět k rodině. Snad poprvé jsem viděla StarDance v anglické verzy. Bylo to... zajímavé.

Den Čtvrtý

Lekce angličtiny- Návštěva skanzenu Weal&Downland- Muzeum Open Air- Chichester


Nezačal zrovna nejlépe. Já a Gabka jsme dojídaly snídani, ale Gabka už nechtěla a nevěděla, co s tím má dělat. Tak jsem si vzpomněla na zvyk snad všech českých maminek- vyhodit zbytky cereálií v mléce do záchodu. Inu, v Anglii je to asi jinak. Údajně jsme ucpali záchod. Mě to přijde jako blbost, i třídní že to Echavarria přehání, ale stejně nám poradila se omluvit.Taky dodala že nás možná vyhodí z rodiny. Pokud vím, jediná volná rodina byla ta od paní průvodkyně, ale to bych radši skočila do Temže.
Ve skanzenu to bylo fajn. Rozdali nám papíry s úkoly a tužky, ale většina lidí buďto ztratila tužky, papírky, neno se na to vykašlala. Taky jsem tam zjistila, že zvládnu říct úplně všechno úchylně. Jako Joe z Přátel.
Přiznám se, že muzeum mě málem zabilo nudou. Tak trochu jsem tam měla problém neusnout, což možná mělo něco společného s tím že jsem se během výletu moc nevyspala. Na druhou stranu bylo docela zábavné poslouchat komentáře ostatních.
V Chichesteru to bylo taky fajn, ale moc si na to nevzpomínám:D.
Zato si vzpomínám, jak pro nás naše paní přijela minimálně o půlhodiny později. Od toho dne už nepřijela včas a dokonce mě a Ga*** seřvala. Samozřejmě po Google Překladači, první se nás zeptala jakým jazykem mluvíme. Pak nám ale nabýdla pizzu, takže asi v pohodě. Stejně jsem ale celou noc neusla a čekala, než na chodbě uslyším kroky směřující k našemu pokoji.
Ten den nám začalo pršet.

Den pátý

Lekce Angličtiny ( jak jinak)- Prohlídka ponorky HMS Alliance- Primart
Ráno bylo dobrý a málem jsem umřela smíchy při zjištění, že Denis mlátil pampeliškou do auta své hostileské rodiny. Chtěli na něj volat policii, možná i volali. Bylo mi ho trochu líto, přece jen, tou pampeliškou by auto těžko rozbil:D. Ale alespoň už nezbylo tolik pozornosti pro mě a Ga***.
Lekce angličtiny byla celkem zajímavá, mluvilo se hlavně o ponorce na kterou jsme se měli jít podívat. Myslela jsem, že se s ní budeme i potápět, ale to bylo naštěstí brzy vyvráceno.
Taky mě docela překvapilo, že Denda a Terka H. nedostávají od své rodiny pití. My dostávali džusík, vodu, mini chipsy a dva sandwiche.
Po učení se jelo k ponorce, před tím jsme ale dostali další přednášku. Byla v angličtině, takže si asi dovedete představit kolik jsem toho věděla:D.
Taky nás tam nechali si něco koupit. S Terkou a Dendou jsme si koupily cukrové hole, a když je pak viděli ostatní taky si je dali. Dokonce i Verča, až na to že ona ji koupila pro bráchu. Uvnitř ponorky to bylo docela hezké. V podstatě nic zbytečného. I když, přiznám se, moc dobře mi to nedělalo. Jsem klaustrofobik, takže jsem z toho neměla ten pravý požitek.
V autobuse nám pak vrátili několik liber. Člověk byl zase o něco bohatší, ale ne na dlouho. Pak nás totiž pustili do Primartu. Prvně jsem byla bez zájmu a sjížděla s kluky po esklátorech. Bylo to super, ale pak na nás někdo zařval, že volá policii. To se může stát opravdu jen pár lidem. Tak jsem šla radši nakupovat. Ze začátku mě to moc nebavilo, ale pak jsem potkala Terku a byla to zábava. Člověk neměl čas něco zkoušet, musel brát oblečení, které se zdálo být zhruba dobré, proto mám teď ve skříni několik triček které jsou mi o několik čísel větší. Stejně je nosím:D.
Učitelé nám řekli, ať si něco necháme, že ještě půjdeme do shoping parku, nebo do obchodu, kde je všechno za libru. Nevyšlo to. Shoping park byl zavřený. Když jsme nasedli do autobusu, začalo pršet, ale stejně pak řidič zastavil abychom mohli dojít k obchodu. Plahočili jsme se deštěm a když pak přišli, celý promočení, bylo už asi půl hodinu zavřeno. Tehdy mě to štvalo, ale teď... mě to stále štve -.- . Ne, spíš se teď usmívám:D.

Den šestý

Pěší okruh Londýnem
Po dlouhé době jsme nemuseli na lekci angličtiny, ze které si dnes nepumatuji nic:D. Zato jsme se vydali po Londýně. Popravdě jsem se snažila dělat, jakože nepatřím k naší škole, ale díkystejným žlutým čepicím jsme byla nucena to vzdát. Během týdne jsme potkali několik anglických tříd na procházce. Vždy byli tiché, upravené a kráčeli ve dvojích. Mi oproti nim vypadali jako stádo slonů. To ale nikomu z nás nevadilo, hlavní bylo dobře si prohlédnout město.
Zašli i do parku, kde se promenádovala veverka. Vůbec se nebála lidí, spíše naopak. Máme ji i na fotce.:3
Taky jsme navštívili Bakyghemský palác. Kupodivu, královna se na nás nepodívala. Taky se nám povedlo být vcelku tiší a spořádání.
Šli jsme ještě na spoustu dalších zajímavých míst, třeba Trafanglar Square, nebo Downing street. Taky jsme zašli na London Eye, museli jsme si ho ale zaplatit. Někteří se trochu báli, tak jsme je se ségrou uklidňovali radami typu ,Když spadneš do vody z velké výšky, je to jako bys padal na beton, proto když tak padej šipku' nebo jim zpívali ,London eye is faling down, faling down, faling dawn, ...." . Málokdo nám za ty rady děkoval. Někteř nám dokonce doporučili, ať chcípnem. Ne všechny rady se mají poslouchat....
Pak jsme šli do 5D kina. Bylo dobrý vidět to takhle a nemuset chodit:D.
Zašli jsme i do Tesca a potkali tam jednu Slovenku:3.
------------------------------------------------------------
Jak vidíte, i přes všechny teroristy, déšť, problémy a to že jsme se několikrát dostali k autonehodě to stálo za to:D Samozřejmě tohle nejsou všechny naše zážitky. Popsala jsem ani ne polovinu toho, co se tam stalo, ale bude to muset stačit.

Co to sakra...

15. srpna 2016 v 16:38 | ... |  O nás (^○^)
Ohayo zbloudilé duše které jste zavítali na náš blog :). Asi si říkáte co to sakra je, ten lamateam. Jsou to vlastně tři pubertální otaku-lamy které se rozhodli že se se světem podělí o svoje zážitky z jejich retardovaných mozků. Všechno co se na tenhle blog zapíše se fakt stalo tak snad se vaše rty alespoň trošku zkroutí do malého úsměvu a zanecháte tady alespoň koment :D. Jsme tři hodně ironické, úchylné a líné holky co lamí na celé město. Zpíváme openingy a všechno co nás napadne. Jestli nechcete číst o největších retardérech planety tak se radši rychle odpojte od tohohle blogu a pokračujte v tom co jste dělali předtím. A jestli jste se i přez tohle všechno rozhodli že to přesto chcete číst tak sayonara u dalšího článku, snad se vám tu bude líbit.