Voda

Úterý v 15:42 | Denda |  Ostatní
Ano-Jedu na vodu
A ano-Budu muset vstávat ve čtyři ráno, abych mohla dvě hodiny autem
A ano-Po dvou hodinách autem pojedu sedm hodin vlakem
A ano-Budu mezi milionem cizích lidí
A ano-Kromě mě tam bude jen jedna holka
A ano-Té holce je šest
A ano-Budu se stravovat Kofolou, hranolkami a čínskou polívkou
A ano-Budu tvávit půl dne na rozpálené lodi uprostřed Vltavy
A ano-Budu spálená a úpln rudá
A ano-Žádná civilizace
A ano-Přesto se tam těším :D
 

Anime

Sobota v 14:54 | Denda
Ten pocit, když jste na anime uížděli už ve školce(Začalo to pokemony, pak červánek, jewelpet, král dinosaurů, Naruto, digimon, bakugan...).
A zůstali mi to :D

Skříňka

21. června 2017 v 7:00 | Denda |  Ostatní
Ten pocit, když příjdete ze školního hřiště a jdete se se přezouut do bačkor. Odemknete skříňku, zamknete skříňku a za hodinu a půl vám dode, že jste se nepřezuli :D.
 


Trampolína

20. června 2017 v 7:17 | Denda
Ten pocit, když v zemi jsou vedle sebe tři trampolíny, venku poprchává a vy s bratrancem jste lama. Snažíte se přeskočit z jedné hned na třetí trampolínu a sletíte poprvé-zelené koleno, podruhé- žluté lýtka, potřetí- hnědé stehná a počtvrté už jste úplně promočení :D

Nekonvenční postava

17. června 2017 v 7:50 | Ája |  Ostatní
Víte, co to znamená mít nekonvenční postavu? Když vám kalhoty přes zadek visí a přes zadek škrtí q_q .

Voices

13. června 2017 v 5:59 | Ája |  Překlady
Nikdy jsi neměl rád tico. Odjakživa. Zpočátku sis myslel, že je to jen něco, čeho se bojíš. Bezdůvodně. Ale jak jsi rostl, uvědomil sis, že to má důvod. Vždycky to mělo důvod.
Vždycky jsi spals tím, že tvůj stropní ventilátor běží. Nezáleželo na tom, jaká zima byla. Měl bys vzít extra přikrývky, třeseš se, ale nikdy bys neměl vypínat tu skřípavou věc. Protože moc dobře víš, jaký máš z ticha strach.
Protože jsi věděl, že jakmile bude ticho, uslyšíš je.
Z počátku to byli jen mizivé zvuky. Měl jsi je ignorovat. Ale pak ti to došlo, že to zní, jako by někdo něco šeptal. Tobě. Zabralo ti čas rozluštit to. Konečně´s to zvládl. Nikdy na to nezpomeneš.
Vyprávěli ti o Podstvětí. Pekle. Místě, na které jdeme po smrti všichni. Není žádné nebe. Je to jenom peklo. Vyprávěli ti o tamních kreaturách, jak každé monstrum, kterého ses kdy obával, bylo skutečné. Vyprávěli ti o příšerných věcech.
Řekli ti, jak se duše tvého dědy se blíží. K peklu. Ke smrti.
Vzpomněl sis na to druhý den na pohřbu svého dědy, třesoucí se spíše strachem, než smutkem.
Byli skuteční. Byla to pravda.
Od té doby jsi nedovolil, aby tě ve spánku obklopilo ticho. Bál ses, co bys slyšel tentokrát. Věci, o kterých ti vyprávěli, tě stále strašily v nočních můrách.
Nikdy jsi nespal v úplně tmě.
Protože to bys je mohl vidět.

The absence of conflict

9. června 2017 v 6:33 | Ája |  Překlady
Učitelka prošla přes přední část učebny a podívala se na jejich třídu. "A tak, s vymyšlením Pátého koncilu svět konečně obklopil smutečný mír," řekla s klidným úsměvem . "Po sto let jsme žili bez konfliktů. Sen o celosvětovém míru, o který se tolik lidí pokoušelo, byl naším."
Mladý muž v první řadě se zamračil a zvedl ruku. "Mohla byste skutečně definovat mír bez problémů?" zeptal se. "Když lidé nesmí nesouhlasit, bývají neklidní. Žijí v neustálém strachu."
Vztyčila hlavu a přivřela oči. "Takže, ty se mnou nesouhlasíš?"
Mladý muž automaticky přikývl. "Ano," řekl a v té chví chvíli se jeho oči rozšířily. "Myslel jsem ne, já-" Žíly v krku se mu zřejmě vyklenuly a kroutily se, když mu jeho dlaně obtočily krk. Chvíli prskal, a poté spadl na svůj stůl.
Učitelka vděčně pohlédla na třídní monitor a vytáhla své tělo z křesla. "Verze 5 je desekrát rychleší než verze 4, což je skutečně klíčové," pokračovala. Kousek od dveř se ozval výkřik, ale nikdo mu nevěnoval pozornost. Pracovníci by měli všechno uklidit před zvoněním. Mír pak vládl nad učebnou.

Wilde 01

5. června 2017 v 18:20 | Ája |  Ostatní
......
Myslela jsem, že tohle je už za mnou.
Tolik k mému aktualnímu duševnímu stavu.

Film- Velvet Goldmine

31. května 2017 v 18:48 | Ája |  Recenze:3
Sedněte si děcka, tohle bude jízda. Dobře, jak chcete, já vás varovala.

Vlvet Golmine/Sametová Extáze

Délka: 124 minut, ale posledních cca 30 vidět nemusíte
Žánr: Queer, hudební
Děj: Nevěřte ČSFD, prostě ne.- 2016, od té doby změnili popis.
Brian Slade, údajně hlavní charakter, glamrocková superhvězda a týpek, o kterém na konci nevíme téměř nic. Celý film se točí okolo něj, i když byl hned na začátku zastřelen Jackem Fairym, dalším zpěvákem. ( Ani se mu nedivím, ten prevít ho políbil a pak mu ukradl náušnici Oscara Wilda.)
Pak jsme najednou v New Yorku, v 80. letech a společně s Arthurem, kterého se v průběhu filmu jistě pokusíte zabít, zavíte k novinovému nakladatelství. Ukázalo se, že to celé bylo fingované a Arthur, který na Brianovi dospíval, dostane za úkol napsat o jeho životě.
Na kouscích, které se mu povedlo sesbírat, se zakládá celý film. Vidíme tak, jak se Slade poprvé setkává s homosexualitou, jak přijíždí do Londýna a jak ho v dámských šatech vypískají na koncertě. Na něm poprvé spatří Curta Wilda, který odhalí vše co má a navrch to posype třpytky. Jestli vám to někoho připomíná, ano, vznikl podle Iggyho Popa, ale má v sobě část i z Micka Jaggera a Micka Ronsona. Tihle tři lidé by někomu mohli napovědět, že Brian je v podstatě Bowie s modrým hárem. Dokonce i Ziggy se tam blýskne jako Maxwell Demon. A možná přijde i Placebo.
Brian se do Curta zamiluje a je mu jedno, že má manželku, že Curt je věčně sjetý, žije v USA a ani netuší, že existuje.
Ve chvíli, kdy ho nový manažer vybídne, aby si vybral kohokoliv, koho by chtěl potkat v Americe, neváhá a vybírá si Wilda. Od té chvíle se začíná psát film, který miluju, nesnáším a který už pár lidí uvrhl do depresí.
Hodnocení:
CSFD- 77℅
Mé- 95℅
Nemyslím si, že v dohledné době budu schopna sledovat ho znova. Je to smutný a i když to skončilo (asi) dobře, všichni žili a tak dále, probrečela jsem ho. Samozejmě ne hned, na mě to přišlo až venku na přechodu. V tom měly Valča a Denda výhodu. Ty brečely hned.


Lessons from the shadows of Hiroshima

30. května 2017 v 6:16 | Ája |  Překlady
,,Tatínku, proč nás nesnáší?"
,,Oh, zlatíčko, může se zdát, jako by nás nesnášeli, ale opravdu je to, jako by si nás vybrali,"
,,Ale tati, já nechtěl být vyvolený!"
,, Ani já nechtěl, dítě, ale bohužel, je to vůle větších mužů a ještě většího boha. Tohle bude poslední jaderná válka, kterou svět spatří. Je jedno staré rčení, které říká, že člověk musí prvně něco zničit, aby mohl něco postavit. Je to, jako když si hraješ s LEGEM. Jakmile něco postavíš, nemusíš to rozdělat, abys mohl stavět větší a lepší? Je to to samé, jako muži a města."
,,Nemohli si vybrat jiná města?"
,,Mohli, miláčku, mohli spoustu jiných. Ale vybrali nás, nejspíš proto, že jsme toho tolik spotřebovali. Není tolik jídla a materiálu, abychom mohli dál fungovat. A proto je teď ve světě tolik zla. Víš, jak děsivé může být, když jdete s námi ty a tvůj bratr na trh, nemám pravdu?"
,,Ano, tatínku."
,,Teď, už je devět minut, co sirény odjely, chci, abys byl odvážný andílek. Po dnešku budeme nesmrtelní. To znamená, že budeme žít navždy. Žádná další bolest, žádný další hlad, žádné další ničení. Taď to nezní tak špatně, ne? Je čas rozloučit se… Hrozně tě miluju, zlatíčko. Jsem na tebe skutečně hrdý. Tak pojďme vzít naše nápisy a hlavu vzhůru."
Rodina Smithových přehodí své nápisy přes záda a hlavu. Když se postaví před velkou, nehybnou mramorovou desku, uzavřou řadu chycením se za ruce a zavřou oči. Slzy, které se jim valí po tvářích, se okamžitě odpaří, stejně jako jejich těla, jakmile jaderný výbuch dojde až k nim. Jejich trvalé stíny se vypálí do mramoru a zanechávají vzkaz pro přeživší Velkého zničení, ,,Odpouštíme vám. Jinak by to nebylo moudré."

Kam dál